Letošní první polovina května pro mě hodně znamená. Všechno je totiž jinak než kdykoliv jindy. 

Den prvomájový strávím cestou do svého vysněného světa. Letím v oblacích i nad nimi, poté sestupuji zase zpátky na zem a ocitám se ve městě, do kterého jsem se nesmírně těšila.

Florencie… To Ty jsi mé vyvolené město! 

Jsem tu a budu Tě celé dva týdny poznávat. Už na samém začátku vím, že si Tě zamiluji. A nepletu se.

Jsi krásná, velkolepá, okouzlující a ohromující. Denně se proplétám Tvými ulicemi, ztrácím se v nich a zase se nacházím. Přicházím mnohdy nevědomky na tatáž místa zas a zas. A stále žasnu.

Firenze. Tak Ti říkají místní. Připomínají Tvoji bohatou historii, vystavují Tvé krásy na odiv. Není divu, že jsou na Tebe tak pyšní. Váží si Tě a opečovávají odkaz Tvých dávných časů.

Díky Erasmu mám možnost tu být také. Procházím stejnými místy, jako kdysi chodili slavní a obdivovaní Florenťané…

Shlížím na sluncem ozářené podvečerní město a lesknoucí se řeku Arno z místa, které nese Tvé jméno, Michelangelo! Kochám se Tvým dokonalým Davidem. Obdivuji Tvoje Piety, mám štěstí, jsou tu všechny tři. Dechberoucí.

Leonardo! Nacházím místa, kde prý pobýval Tvůj otec, místa, kam jsi i Ty chodíval. Neskutečné.

Botticelli! Jsem okouzlena Tvými dokonalými obrazy a dojatá Tvým příběhem neopětované lásky, navzdory tomu jí navždy spočíváš poblíž. Dojemné.

Galileo! Jak je možné, že kus Tebe oddělili a já pohlížím na Tvůj prst ve skleněné nádobě v muzeu u řeky, zatímco Ty odpočíváš navěky ve vzdáleném florentském kostele? Neuvěřitelné.

Musím zmínit i Tebe, Brunelleschi, když stoupám po schodech do kupole katedrály… A Tebe, Donatello, když obdivuji Tvoje sochařské umění… 

A především Tebe, Dante! S největší úctou vzhlížím k Tobě, jenž bdíš velkolepě na svém místě na rozlehlém náměstí, kudy vedou dennodenně moje kroky do mé dočasné školy.

Jsem znovu v roli studenta.

Děkuji, Erasme, že nám, učitelům, tuto možnost dáváš. Můžeme na čas zase usednout do lavic. Občas zapomínáme, jaké to je být tam, na druhé straně. Takovými studijními cestami si to znovu připomínáme. 

Grazie mille!

Vše končí a moje florentská kapitola se uzavírá. Loučím se s Tebou, krásná Florencie. Vracím se zpět do svého každodenního života. Opouštím Tě a děkuji Ti, že jsem Tě poznala. Otevřela jsi mi oči i dveře do světa renesančního. Mám Tě ve svém srdci. Navždy.

Ti amo.

Hana Minářová